Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • по-русски

Obsah

16.století


Roku 1490 zastavil Vladislav Hlubokou za půjčku 21.000 uherských zlatých Vilémovi z Pernštejna.

Urbář zaznamenal rozsah panství jako osm rychtářství, do jejichž správy spadalo Lišovsko až po Žár, Purkarecko se Zliví a Chotýčany, Pištínsko, Záblatí, Záboří až po Číčenice, Chvaletice až po Myšenec, rychtářství Čížkovské s robotou spadající až k Písku a po Zvíkov, osmé rychtářství spravovalo Skály s přilehlými osadami, deváté pak sahalo od hranic Kašpárka po Kamýk. Celkem bylo v urbáři zapsáno 113 vesnic.

Vilém zavedl na panství přísnou správu a aby zvýšil hospodářské výnosy, založil v okolí Hluboké velké a výnosné rybníky, např. Bezdrev.

Na rozdíl od předchozích vodních staveb se snažil osadníkům poctivě nahrazovat zatopené díly půdy nebo zakládal celé nové dvorce – např. Munice. Zavedl také nové druhy podnikání – jako pivovarnictví, vinařství, hornictví a zejména rybníkářství. Aby pozvedl válkami zpustošené panství, vesměs zrušil právo odúmrti a tím svým poddaným velice ulevil. 

Byl ve velmi dobrých vztazích s králem Vladislavem, takže si snadno vymohl povolení velkoryse přestavět chátrající hrad. Vladislav také povolil převést veškeré majetky vč. zástavních práv na Vilémovy syny, Jana a Vojtěcha. Když v roce 1521 zemřel, podělili se oba bratři o majetky a Hluboká připadla Vojtěchovi z Pernštejna. Protože zemřel bezdětek, předal Hlubokou jeho bratr Jan v roce 1534 Ondřeji Ungnadovi ze Suneku, manželovi Bohunky z Pernštejna.

Ondřej Ungnad se ukázal jako velmi dobrý hospodář. Založil na panství velkou oboru pro zajíce a jelení zvěř, kde se pokoušel o cílený chov zvěře, do té doby naprosto neznámou záležitost. V Lišově založil nový pivovar, pod hradem nový mlýn, na svazích okolo Hluboké byly založeny vinice, kvůli kterým byl zřízen vodovod z řeky až na hrad. V podhradí založil Ondřej nový dvůr, zvaný podle něj Ondrov. Odkoupil také Prochodský statek a zákupem Žďáru a Zvíkovce rozšířil rozsah panství.

Velké výdaje při modernizaci hospodářství zavedly Ondřeje Ungnada do dluhů. Roku 1548 zemřela Ondřejova druhá manželka Bohunka a Ondřej se kvůli útlému věku svých dětí oženil potřetí s paní Annou ze Střechova. Paní Anna se ukázala jako moudrá a obezřetná hospodyně, proto jí Ondřej Ungnad roku 1551 postoupil správu hlubockého panství. Ta přistoupila k rozsáhlému rozprodeji okrajových částí panství, aby mohla umořit dluhy na panství vězící. Když ani toto nepomohlo začala vyjednávat s Vilémem z Rožmberka o odprodeji celého zbývajícího hlubockého majetku. Protože se však nedohodli na obsahu trhové smlouvy, bylo jednání roku 1554 přerušeno.

Když Ondřej Ungnad převedl hospodářské starosti na svou manželku, věnoval se rytířským dobrodružstvím. Ondřej měl z prvního manželství syny Adama a Davida a dcery Annu Marii a Markétu. Z druhého manželství s Bohunkou měl syna Jana.

Roku 1555 předala paní Anna na přání svého manžela hlubocké panství do správy Adama Ungnada. Ondřej se pak odebral na svá panství do Korutan. Též paní Anna si vymínila k užívání statky v Suneku a Korutanech, které jí byly manželem zapsány jako věno. 

Adam Ungnad však velmi špatně hospodařil a tak roku 1561 byla zadlužená Hluboká vyplacena ze zástavy. Kronikář Březan proto Adama Ungnada velmi příkře odsoudil : „Za otce svého čisté mantle dělal, vesnice od panství Hlubockého zapisoval a na koráb pospíchal a tudíž příčinou byl, že p. Jáchym z Hradce toho zboží dostal“.

Roku 1561 se Adam oženil s Eliškou Thurzovou z Betlenfeldu, vdovou po Jaroslavovi z Pernštejna. Jeho bratr David obdržel důkladné vzdělání a později se proslavil svými cestami do daleké ciziny, zejména pak poselstvím ke dvoru tureckého sultána. 

Následujícího roku byla Hluboká již dědičně prodána Jáchymovi z Hradce za 115.000 kop grošů jáchymtálských a prodej byl zaznamenán v deskách zemských.

Jáchym z Hradce po převzetí majetku zjistil velké nepořádky v účtování, zejména však v hospodaření se sirotčími, zádušními a kostelními penězi, které si Adam Ungnad i jeho otec přivlastňovali. Protože Adam Ungnad nechtěl dlužnou částku zaplatit, byla vybrána smírčí komise ve složení Adam Koc z Dobrše, Václav Bechyně z Lažan a Jan Čabelický ze Soutic, aby vykonali audit a zjistili, kolik vlastně zůstali Ungnadové na panství dlužni. Smírčí komise zjistila, že Adam Ungnad zůstal dlužen 692 kop grošů míšeňských čeledi za služné, 658 kop poddaným za prodej jejich majetku a 551 kop sirotčích peněz, což se shledalo jako zvlášť zavrženíhodná „ohavnost“. Komise tedy nařídila Ungnadovi dlužné peníze do půl roku splatil na Hluboké, aby mohly být vráceny právoplatným majitelům. Protože však někteří nájemci zůstali dlužni nájemné ještě Ungnadovi, byl pověřen Jáchym nad dohledem, aby byly dluhy oboustranně vyrovnány do sv. Havla. 

Renesanční přestavba hradu

Jáchym z Hradce zahájil v letech 1563 – 1564 renesanční přestavbu hradu, kterou prováděl mistr Antonio a později Vincenzo Vogarelli z Českých Budějovic.

K roku 1564 je připomínán také malíř Jiljí z Nové Bystřice. Roku 1565 byl pověřen Jan Krejčí, zámečník z nedalekých Budějovic, aby prohlédl, vyčistil a uvedl opět do provozu 80 hákovnic a ručnic, uložených na Hluboké.

Jáchym z Hradce předčasně zemřel v prosinci 1565, když se s ním prolomil most řečený Vlk ve Vídni a on utonul v ledových dunajských vodách i se všemi císařskými dokumenty.

Protože Jáchymovy děti byly ještě nezletilé, převzala vládu nad hlubockým, hradeckým a žirovnickým panstvím jejich matka, Anna z Rožmberka, spolu s poručníkem a současně strýcem dětí Zachariášem. Když roku 1568 dosáhl Adam zletilosti, převzal vládu nad všemi třemi panstvími s tím, že pro velké dluhy, váznoucí na stavbách založených ještě jeho otcem Jáchymem, ponechala mu matka k dispozici své věno ve výši 7.500 kop míšeňských. Za to se Adam zavázal postarat se o potřeby své matky a jejího dvora.

Adam z Hradce (*1549 +1596) dal hlubocký hrad rozsáhle přestavět. Od roku 1571 zde pod vedením Baltazara Maggiho pracovali stavitelé Vincencio Vogarelli a Domenico Benedetto Cometta. Vznikla tak renesanční stavba kolem dvou pravidelných nádvoří. Práce na přestavbě Hluboké byly ukončeny v roce 1587.

V počátcích vlády Adama z Hradce došlo k velkému vzbouření poddaných sedláků. Spor nejdříve vznikl zjištěním, že tzv. sirotčí peníze nejsou sirotkům vypláceny, ale že je ve většině případů zabírají poručníci, kteří dokonce úmyslně nechávají sirotky zemřít hlady, aby si mohli peníze ponechat. Když tak Adam přišel o téměř 600 poddaných, kteří buď zemřeli a nebo uprchli z panství, vydal nařízení, aby se všechny sirotčí peníze stahovaly buď na rychty nebo na zámek, kde by byly opatrovány a ročně z nich opatrovníkům peníze vypláceny. Sedláci však, majíce špatně zkušenosti z doby vlády Ungnadů, rozhodli se povstat proti panstvu a poslat stížné listy císařskému dvoru. Ve velkém počtu – přes 700 osob – se sešli v Písku. Adam, který na Hluboké pobýval zřídka, obeslal pak strůjce rebelie na Hlubokou, kde jim pohrozil katem. Za pokutu pak dostali posekat a usušit trávu i pšenici na všech dvorech, zúčastněných na rebelii, tedy i na dvoře Kubatovském. Do doby vzpoury jim však pasení na Královských blatech zakázáno nebylo.

Sedláček ještě v roce 1890 udává jako hlavní příčinu rebelie nesouhlas se stažením sirotčích peněz, nikoli boj za Královská blata. Jako důkaz cituje část korespondence mezi hlubockým hejtmanem a Adamem z Hradce, uloženou v hradeckém archivu.

V roce 1587 přistoupil Adam z Hradce k topografickému zmapování hlubockého panství. Adamův hejtman, Jiří Vratislav z Mitrovic, najal k tomuto účelu geometra Jana Dietricha Marchscheidera z Joachymtálu, který spolu se čtyřmi pomocníky postupně pomocí šňůry s uzly zaměřil a zmapoval celé panství včetně usedlostí a městeček.

Adam se také staral o rozvoj hornictví. Za jeho podpory bylo založeno městečko Malé Hory (Adamstadtl), které pak obdrželo roku 1596 císařská práva horních měst a městský znak.
Adam . z Hradce byl od mládí vychováván na habsburském dvoře. Cestoval se syny císaře Maxmiliána, Rudolfem a Arnoštem, po Španělsku, Francii a Nizozemí. Rád pořádal v Hradci rytířské turnaje, na které zval různé zajímavé postavičky – např. obra, polykače mečů, uherskou hadačku, astrologa saského kurfiřta atd. Z dobových pramenů se dochoval popis povahy Adama . Byl prý dobrák, zdravý nedobrého, váhavý, nedbalý, neduživý, závislý na úřednících. Nerad vyřizoval veškeré záležitosti. Tento rys povahy lékaři vysvětlovali silnou dnou, kterou Adama . již od mládí trpěl. Ve svých osmadvaceti letech nastoupil Adam . úřednickou dráhu jako hejtman kraje Bechyňského a po osmi letech se stal nejvyšším kancléřem Království českého. Stále častější záchvaty mučivé bolesti v kloubech způsobily jeho neschopnost vykonávat funkci a císař Rudolf II jej byl nucen odvolat.

Vášní Adama . byly stavby. Nechal přestavět jak Jindřichův Hradec, tak Hlubokou. Se svou manželkou, Kateřinou z Monfortu, měl šest dětí, z nichž však jen dvě se dožily dospělosti.

Rozsáhlé majetky zdědil Jáchym Oldřich (*1576 + 1604), poslední mužský potomek tohoto rodu. Když brzy po pohřbu Adama . vypukl na Hradecku mor, opustila celá rodina hradecký zámek a přestěhovala se na Hlubokou. V roce 1598 však byl Jáchym Oldřich nucen prodat hlubocké panství, aby mohl umořit dluhy, vzniklé investicemi do nákladných staveb.

Jáchym Oldřich byl ženat s Marií Maxmiliánou z Hohenzollernu. Od dětství trpěl záchvaty padoucnice. Se svou manželkou měl dvě děti, které se však narodily mrtvé. Byl velice sužován věřiteli, kteří vědouce o jeho zdravotním stavu ho neustále upomínali o proplacení dluhů. Proto musel nejdříve prodat Polnou (1597) a posléze i Hlubokou. V roce 1602 se stal karlštejnským purkrabím, úřad však prakticky nevykonával. Téhož roku ulehl se záchvaty padoucnice a již se neuzdravil. Kronikáři uvádějí, že nad jeho rakví byly zlámány korouhve a štíty s erby pánů z Hradce na znamení, že se klade do hrobu poslední hradecký pán.