Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích

Kontakty

Státní zámek Hluboká 

Bezručova 142

373 41 Hluboká nad Vltavou

 

Objednávky: +420387843911

Email:hluboka@npu.cz

 

Rezervace.npu.cz

Rezervace.npu.cz

Předpověď počasí

Počasí dnes:

29. 11. 2014

zatazeno

Bude převážně zataženo nízkou oblačností nebo mlhavo, na horách a ojediněle i v nižších polohách až skoro jasno. Denní teploty 3 až 7°C.

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • по-русски

Obsah

18.století


Roku 1703 zemřel kníže Ferdinand a vlády se ujal jeho syn
 Adam František (1680 – 1732).

Adam František byl typický barokní šlechtic, holdující lovu, ale zajímající se i umění. Roku 1701 oženil s Eleonorou Amálií z Lobkovic, se kterou se mu v roce 1706 narodila dcera Marie Anna. Pak však došlo mezi manželi k vážné roztržce, která je na dlouhá léta od sebe odloučila. Až když se kníže roku 1721 náhodně setkal se svou chotí před hrobem sv. Jana Nepomuckého v chrámu sv. Víta, oba se smířili a do roka se jim narodil vytoužený princ, který dostal jméno Josef Adam Jan Nepomuk. Znovu prý pomohl tento světec rodině v roce 1727, kdy princ onemocněl neštovicemi. Tehdy se Adam František modlil ke sv. Janovi Nepomuskému a po uzdravení Josefa Adama s ním vykonal do Prahy děkovnou pouť. Adam František byl pravý barokní kavalír. Lásku k umění získal v době studií v Paříži a Římě, zděděný majetek mu pak umožňoval rozsáhlé stavební aktivity na všech svých panstvích. V jeho službách byli nejznamenitější architekti své doby – Antonín Erhart a František Martinelliové, otec a syn Fischerové z Erlachu, dvorním stavitelem se stal Pavel Ignác Bayer, který dohlížel na stavbu nedalekého loveckého zámku Ohrada. Pro něj pracovali malíři Jiří Werle a Daniel Grane, na třeboňském a hlubockém panství maloval lovecké výjevy Jan Jiří Hamilton.

Adam František získal v roce 1719 po své tetě Marii Arnoštce rozsáhlý eggenberským majetek a s ním i vévodství krumlovské.

V roce 1716 zakoupil ve Vídni palác na Rennweg, který dal dostavět Fischerem z Erlachu, v letech 1708 – 1718 vystavěl lovecký zámek Ohrada a dal upravovat také krumlovský zámek. kolem roku 1727 začal přestavovat zámek Hlubokou, dokončení stavby se však nedožil. Ještě za jeho života byla dokončena zámecká věž a v roce 1727 nasazena makovice, do níž kníže vložil listinu, mince a ostatky kostí sv. Jana Nepomuského.

Adam František se však nedožil vysokého věku. Dne 10. června 1732 se účastnil s císařem Karlem VI. v Brandýse nad Labem honu na jeleny a byl nešťastnou náhodou císařem postřelen do břicha. Následujícího rána na tuto ránu zemřel.

Z manželství Adama Františka se narodily pouze dvě děti. Starší sestra Marie Anna byla v době otcovy smrti již provdána za Ludvíka Jiřího z Baden,

Josefu Adamovi však bylo teprve deset let. Poručnické vlády se tedy ujala kněžna Eleonora Amalie, nadšená lovkyně.

Po smrti své matky v roce 1741 byl Josef Adam ( 1722 – 1782 ) prohlášen zletilým a ujal se správy rozsáhlého majetku.

V osobním životě mu však štěstí příliš nepřálo. Roku 1741 se oženil s Marií Terezií z Liechtensteina, s níž měl čtyři syny a pět dcer. počátkem roku 1753 však kněžna onemocněla neštovicemi a záhy zemřela. Josef Adam na svou mladou ženu nikdy nezapomněl a zůstal neženat až do své smrti v roce 1782. 

Vláda Josefa Adama byla předznamenána válkami o dědictví rakouské. V listopadu 1741 obsadilo francouzské vojsko zámek, vzápětí však bylo obklíčeno rakouským vojskem pod vedením knížete Jiřího Kristiána Lobkovice. Armády obou stran na Hlubocku přezimovaly. V obklíčeném městečku a hradě vypukl hlad a různé epidemie, které kosily jak Francouze, tak místní obyvatelstvo. Protože přístup k hosínskému hřbitovu byl zamezen, byly mrtvoly zahrabávány na okraji zámeckého parku. Teprve 27. června následujícího roku se francouzská posádka vzdala a Hlubokou opustila. Na podzim roku 1744 dobyl Hlubokou pruský král Bedřich, po třech týdnech však jeho vojáky ze zámku vyhnal pověstný baron Trenck.

Časté střídání znepřátelených armád Hlubokou značně poškodilo a okolní obyvatelstvo se téměř vylidnilo. Aby se hlubocký zámek nemohl napříště stát pevností, dal Josef Adam veškerá opevnění roku 1744 zbořit, což pak ochránilo Hlubokou od dalších vojenských nájezdů.V místě původního opevnění byla po srovnání terénu založena zahrada s pravidelnou výsadbou, kterou její současníci hodnotili jako jednu z nejkrásnějších v Čechách.Válečné útrapy Hlubokou natolik poškodily, že se v roce 1761 objevily ve zdech velké trhliny. Při rozsáhlých opravách byla také dostavěna spojovací budova na východní straně, kde dosud bylo nádvoří uzavřeno jen jednoduchou zdí a zámecké pokoje tak byly zcela propojeny.

Kníže Josef Adam v roce 1782 zemřel a předal vládu svému nejstaršímu synovi
Janu Nepomukovi I. ( 1742 – 1789 ).

Jan Nepomuk přišel jako jedenáctiletý chlapec o matku při epidemii neštovic. Jeho otec, Josef Adam, který epidemii přežil, zajistil svým dětem vzdělané vychovatele, nebyl však schopen dát jim otcovskou lásku. Proto byl Jan Nepomuk od dětství zvyklý obklopovat se vysoce vzdělanými muži, které jmenoval na místo knížecích dvorních radů. Na příklad od roku 1782 působil jako knížecí dvorní rada Karel Antonín, svobodný pán Martini. Po jeho povolání do císařské rady působil na tomto místě profesor práv na Karlově univerzitě, Josef Antonín Riegger, jeho místo zaujal dr. Leopold Pläch, jehož pak kníže roku 1787 povýšil do šlechtického stavu s přídomkem „ze Seinsberku“. Vrchní správu českých panství vedl úspěšně dvorní rada František Hasslinger (rovněž knížetem roku 1789 nobilitovaný) a znamenitý hospodářský reformátor Friedl na Hluboké.

Jan Nepomuk, jako první kníže tohoto rodu, odmítl dvorské hodnosti a věnoval se cele správně rozsáhlého majetku. Zaplatil vysoké dluhy, vzniklé stavební činností svého děda Adama Františka, zaváděl do zemědělství nové plodiny – např. jetel, vysazoval nové lesy, vysušoval bažinatá území u Hluboké a na Třeboňsku.

Na odvodnění Podskalské louky(dnes golfové hřiště), která neblaze proslula jako zdroj epidemií, najal kníže Jan Nepomuk inženýra Josefa Rosenauera. Ten vedl Podskalskou loukou kanál obložený kameny, do kterého se stahovala voda mokřaviska. Kanál ústil u skály do podzemního tunelu, prokopaného horníky až k mlýnskému náhonu a odtud odtékala voda do řeky. Práce skončily roku 1787 a téhož roku započala výstavba průplavu mezi Vltavou a Dunajem – tzv. Schwarzenberského plavebního kanálu. 


Kníže se mimo jiné věnoval i administrativě a systemizaci knížecích archivů, na podporu drobného podnikání založil Úvěrovou a komerční banku, v jejímž čele stál s knížetem Colloredo – Mansfeldem až do své smrti.

Pouze roku 1764 jel jako císařský vyslanec do Říma, aby papeži oznámil zvolení a korunování Josefa II. Velké přesuny v držbě majetku, zejména církevního, umožnily knížeti nakupovat nová panství. Tak se schwarzenberský majetek rozšířil o majetky zrušených klášterů v Třeboni, Borovanech a Zlaté Koruně, přikoupeno bylo panství Lovosice, Vršovice u Loun, statky Mory a Kamýk.

V roce 1786 se kníže Jan Nepomuk oženil s hraběnkou Marií Eleonorou z Öttingen – Wallersteinu. Svatba se konala v Schönbrunnu a z manželství povstalo celkem osm synů a pět dcer. Tím nastala podle závěti knížete Ferdinanda Eusebia povinnost zřídit pro druhého mladšího syna majorát. Původně měl být zřízen pouze ze štýrských rodových panství. Protože však prosperita štýrských statků byla závislá na konjunktuře železářského průmyslu, ustanovil kníže Jan Nepomuk zřízení sekundogenitury z orlického panství.

Kníže Jan Nepomuk byl posledním suverénem svého rodu, který dal ještě razit své vlastní peníze. Panování knížete Jana Nepomuka bylo sice jen krátké ( vládl v letech 1782 – 1789 ), přivedlo však panství k nebývalému rozkvětu. Když na Hluboké roku 1789 zemřel ve stáří pouhých 48 let, sahalo schwarzenberské panství od středních Čech až po hranice s Itálií.