Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Schwarzenberská hrobka v Třeboni
V době Jana Adolfa II. a kněžny Eleonory se ale nestavělo jen na Hluboké. Již ve čtyřicátých letech a na počátku let padesátých kníže uvažoval o stavbě nové rodové hrobky. Členové schwarzenberské primogenitury byli od konce 18. století pochováváni v prostém kostele sv. Jiljí za Třeboní u rybníka Svět, postaveném na místě starší stavby v letech 1874-1576. V roce 1852 byl vyhotoven projekt na nové schwarzenberské pohřebiště signovaný Wilhelmem Nevenhorstem a D. Deworezkým. Podle tohoto návrhu měl být zřízen kostelík s navazujícími ambity, které měly obklopovat čtvercový dvůr. Pravzorem tu bylo proslulé Campo Santo v Pise. Navržená architektura měla formy románské, ale současně i renesanční, jak se s tím setkáváme například u prací mnichovského architekta Friedricha Gärtnera, jehož dílo bylo ostatně dobře známé a na stavbách citované i v českých zemích. Svým stylem se tedy zamýšlené Campo Santo v Třeboni nápadně odlišovalo od zámku na Hluboké.
Kníže Jan Adolf II. ke stavbě přivolil. Vyčlenil na ni 4 504 zlatých a později schwarzenberská ústřední kancelář ve Vídni přikázala vytvořit zásobu cihel. Začalo se pracovat na parkové úpravě, ale v roce 1859 kníže nařídil práce v parku zastavit. V té době bylo ještě v plném proudu zařizování hlubockého zámku, a tak byla výstavba hrobky odsunuta. Zvažovalo se dokonce, že pro tento účel bude upraven bývalý klášterní kostel ve Zlaté Koruně. Nicméně už v roce 1860 kníže jednal o stavbě hrobky s vídeňským architektem Friedrichem von Schmidtem. Z toho roku totiž pochází Schmidtův první návrh na schwarzenberskou hrobku. Schmidt vystudoval polytechniku ve Stuttgartu a poté patnáct let pracoval v kolínské dómské huti. Zde měl skvělou příležitost seznámit se do hloubky s gotickou architekturou. Zúčastnil se sice soutěže na stavbu Votivního kostela ve Vídni, nicméně tady byla dána přednost návrhům Ferstelovým. Ale v roce 1859 byl Schmidt s podporou hraběte Leo Thun-Hohensteina povolán jako profesor pro středověkou architekturu na vídeňskou Akademii. Schmidt, jehož dílo je neseno v tónině středověkých forem, se stal jedním z nejprominentnějších architektů nejen Vídeň, ale i celé habsburské monarchie. Jako obdivovatel gotiky vypracoval v tomto stylu i návrh na novou vídeňskou radnici, projektoval stavby nových kostelů, četné středověké kostely restauroval a téměř třicet let byl dómským mistrem u vídeňského chrámu sv. Štěpána. První Schmidtův návrh na schwarzenberskou hrobku v Třeboni patří tedy k jeho nejstarším pracím provedeným ve Vídni. Na Schmidtově kresbě z roku 1860 je už hrobka zamýšlena jako patrová, s dolní částí přístupnou zvláštním vchodem, a s patrem, kam se vcházelo portálem, k němuž vedlo dvouramenné schodiště. Tak to také bylo později v Třeboni provedeno. Ale v roce 1860 ještě nebyla stavba odstupňována na ústřední vysokou část a nižší obvodový ochoz. Její boky na návrhu končí v ostrých trojúhelných štítech, za nimiž se vzhůru zdvihá strmá střecha ukončená ve vrcholu lucernou. Inspirací tu byly patrně středověké rakouské karnery, Schmidtův návrh poněkud připomíná karner v dolnorakouském Pulkau. Karnerům se právě v době, kdy přicházel Schmidt do Vídně, dostalo ocenění v odborné literatuře.
Na realizaci původního Schmidtova návrhu ale nedošlo. Podnětem k výstavbě se zjevně stalo až úmrtí kněžny Eleonory 27. července roku 1873. Nové plány na stavbu hrobky ve variantách vypracoval knížecí stavební ředitel Damas Deworezky. Ale vedle toho byl o návrh požádán i Friedrich von Schmidt, který svoji starší představu dále rozvinul a přepracoval do bohatší podoby. Ústřední část stavby obohatil o nižší obvodový ochoz, podobně jako u jím projektovaného kostela P. Marie von Skete ve Vídni. Nakonec nezůstalo ani u tohoto Schmidtova návrhu. Konečné prováděcí plány zhotovil nakonec v duchu Schmidtovy přestavby s určitými změnami Daman Deworezky, přičemž do jeho práce svými pokyny zasahoval i kníže Jan Adolf II. Vedle Deworezkého pracoval na detailních výkresech i asistent knížecího stavebního ředitelství Jan Sedláček, jenž také stavbu hrobky řídil. Známá jsou i jména umělců, řemeslníků a dodavatelů, kteří se na ní podíleli.
Třeboňská hrobka byla postavena na půdorysu oktogonu. Nad nízkou spodní etáží, kde byly uloženy rakve členů schwarzenberského rodu, zdvihá se horní poschodí s kaplí. Střední část hrobky obíhá ve spodním patře ochoz. Ten je i v horním patře, přičemž vysoko nad ním se zdvihá střední část hrobky se strmou jehlancovou střechou. Na jedné straně se bok hrobky otevírá do presbytáře, na straně protilehlé se k oktogonu pojí předsíň s věžovitou nástavbou. Veliký portál předsíně je přístupný po velkém dvouramenném schodišti, pod nímž se otevírá vstup do dolní etáže hrobky. V její architektuře se ojediněle objevuje románský prvek – laločnatá okna dolního podlaží byla převzata z výrazového rejstříku porýnské architektury. Ale jinak tu převládají formy gotické. Z tvaroslovné zásoby katedrální architektury byly převzaty opěrné oblouky, operáky ukončené fiály, chrliče atd. Zatímco v architektuře hlubockého zámku je zřejmý ohlas britského stavebního umění, na třeboňské hrobce se tento inspirační zdroj neozývá.
Stavba hrobky byla zahájena roku 1874. Dokončena byla o tři roky později. Dne 29. července 1877 ji vysvětil sám kardinál Friedrich Schwarzenberg. Bylo spočteno, že její stavby stála 260 212 zlatých a dalších 25 631 zlatých bylo vynaloženo na parkovou úpravu okolí.
V již zmíněné publikaci F. Stohla Ahnen-Saal der Fürsten zu Schwarzenberk byly shromážděny podobizny mnoha zemřelých členů schwarzenberského rodu, jejichž obrazy zdobí i okázalé prostory hlubockého zámku. Podobně byly v třeboňské hrobce uloženy rakve dávno nežijících Schwarzenberků, jejichž pozůstatky sem byly přeneseny. Stejně jako zámek na Hluboké, i nová hrobka vyjadřovala starobylost a tradici knížecího rodu. V ní byly uloženy i pozůstatky kněžny Eleonory a knížete Jana Adolfa II., který svoji manželku přežil o patnáct let.
