Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Úprava krajiny
Současně s přestavbou hlubocké rezidence byla věnována mimořádná pozornost i úpravám okolní krajiny. A protože zámek byl budován s mimořádnou velkorysostí, byly obdobně realizovány i zásahy do zdejší krajiny. Bylo přitom možné navázat na dílo dlouhé řady předchozích generací. Podobu zdejší krajiny, kdysi z nemalé části bažinaté a močálovité, výrazně proměnilo zakládání rybníků, z nichž Bezdrev, druhý největší v Čechách, vznikl již v pozdním 15. století. Svým prostorovým cítěním se do podoby zdejšího kraje vepsalo i baroko.
O intenzitě krajinných úprav v době velké přestavby zámku svědčí mimo jiné údaj, že jen v roce 1851 tu bylo vysazeno 11 597 stromů a 2 180 keřů. Podle pokynů knížecího páru tyto práce vedl zahradník Gervasius Immelin. Na Hluboké působil kratší dobu, do roku 1854, i Theodor Rehder, syn zahradního inspektora knížete Hermanna Pücklera, jehož park v Muskau (okres Cottbus) získal velikou proslulost. Velké zásluhy o úpravu parku i okolní krajiny na Hlubocku náleží i chýnovskému rodákovi R. Wáchovi, kterého knížecí rodina vyslala na studijní cesty po českých zemích i do zahraničí.
Rozsáhlý park začíná u samotného zámku. Místo po zbouraných budovách v jeho předpolí zaujala parková zeleň. Tzv. Dolní zahrada, jejíž velká část leží před jihozápadním bočním průčelím zámku, i prostor před jeho vstupním čelem si dodnes udrželi svoji přísně regulovanou parterovou úpravu. V partiích parku odlehlejších od zámku převládají palouky, z travnatých ploch vyrůstají solitérní stromy nebo jejich skupiny. Na okrajích má park povahu lesa nebo mlází.
Ambice knížete a jeho manželky, pokud jde o úpravu krajiny, sahaly však daleko za hranice vlastního zámeckého parku. Území tvořící podnož zámeckého návrší bylo rozčleněno jezdeckými cestami a alejemi, střídají se tu opět remízky, v travnatých loukách roztroušené skupiny stromů i mohutné solitéry. Podle tradice dávala pokyny pro jejich výsadbu a rozmístění sama kněžna Eleonora signalizací vlajkami ze zámecké věže.
Takto upravená krajina má celkový rozsah asi 200 čtverečních kilometrů. Do tohoto krajinného parku, který ovšem v sobě velmi citlivě integroval starší regulační zásahy, byly pojaty rybníky se starými impozantními stromy na hrázích, louky a pole – tedy i pozemky zemědělsky obhospodařované hlubockým velkostatkem. Součástí krajinného souboru byly i obory. Naproti Staré oboře byla na druhé straně Vltavy založena tzv. obora Nová a Poněšická. U Munického rybníka byla zřízena velká bažantnice sahajícím až k břehům Vltavy. Tyto prostory byly rezervoárem zvěře, jejímuž lovu příslušela v životě hlubocké knížecí rezidence tak důležitá úloha.
Zajímavým svědectvím o tom, s jakou cílevědomostí vznikal obraz hlubocké schwarzenberské domény, je v zámeckých sbírkách chované panoráma Karla Zenkera (má rozměry (33,5x433 cm). V pohledu kresleném z pozice diváka otáčejícího se a vyhlížejícího ze zámecké věže spatřujeme tuto skvostnou krajinu s alejemi, remízky, stromovím, rybníky a loukami. A do tohoto rámce jsou vsazeny tehdy budované stavby – hlubocký farní kostel a „zámeček“ Štekl, který tu ale má ještě jinou podobu, než jak byl pak skutečně vystavěn.
