Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • по-русски

Obsah

Uspořádání zámku

Nejspodnější etáž hlubockého zámku, navenek vystupující nad úroveň terénu, byla pod úrovní dlažby v obou nádvořích. Přízemí zámku na straně nádvorní bylo tedy navenek druhým nadzemním podlažím. Zatímco nejspodnější etáž sloužila provozním potřebám a byly v ní kuchyně, komory, sklady a skromné místnosti pro služebnictvo, v části přízemní etáže byly již místnosti náročnější, mimo jiné honosná lovecká síň na jihozápadní straně zámku. V přízemí byl také situován byt Jana Adolfa II. Schwarzenberka.

První patro zámku bylo vyhrazeno skvostným reprezentačním místnostem, z nichž některé, zejména knihovna, mramorový sál či přijímací salon, byly značně rozsáhlé. V tomto hlavním poschodí zámku byly mimo jiné i obytné místnosti kněžny Eleonory. První patro bylo zdůrazněno větší výškou. Ta se na vnější tvářnosti zámku projevila i vyššími okny, přičemž okna v polygonálních věžích byla v této etáži zvýrazněna nejen rozměrem, ale i hrotitými oblouky.

Horní druhé patro zámku bylo vyhrazeno pro ubytování hostů. Oproti některým velkým síním prvního patra mají jeho prostory většinou komornější ráz. Jsou zde početné pokoje pro hosty i hostovské apartmány, někdy vybavené přijímacím salonem, ložnicí a pokojíkem pro obsluhu. Pokud lze soudit z popisu Zenkerových akvarelů, na nichž jsou některé prostory ve druhém patře zachyceny, byly alespoň dílem vyhrazeny pro stálé hosty. Tak tu byl například apartmán Paarský či Valdštejnský. Krásný salon v Adolfově věži v zadním nároží zámku je na Zenkerově akvarelu označen jako nádherný apartmán – „Prachtapartment“. Sloužil nepochybně pro ubytování velmi vzácných návštěv. Chodba ve východní části zadního dílu zámku dostala jméno Kardinálská, protože se z ní vstupovalo do jednoho z nejkrásnějších hlubockých apartmánů. Ten byl vyhrazen pro bratra Jana Adolfa II. – kardinála Friedricha Schwarzenberka. Proto také jeho stěny kryjí tapety v barvě kardinálského purpuru.

Uspořádání druhého patra je řešeno tak, že na nádvorní straně jsou situovány obslužné chodby, zatímco místnosti mají okna na vnější straně zámku. Je z nich vidět nejen do parku, ale nabízí se z nich namnoze velmi působivý rozhled do krajiny. Podobně i když už ne s takovou důsledností, byly situovány obslužné chodby a vlastní místnosti i v jiných etážích zámku.

Umístění hlavních místností do prvního patra a hostinských pokojů do druhého poschodí bylo ovšem ve své době již archaismem. Bylo obvyklé u zámků doby baroka, zatímco pod francouzským vlivem byla už v druhé polovině 18. století hlavní etáž situována do přízemí, aby tak bylo umožněno její propojení s přilehlým parkem. To ale v důsledku terénní situace nebylo na Hluboké možné. Přímo do parku se dalo ze zámeckých interiérů sestoupit jen na zadní straně přes oranžérii umístěnou v nejspodnější etáži zámku.

Jednotlivá patra zámku propojovalo několik schodišť. Z průjezdu mezi prvním a druhým nádvořím bylo přístupné schodiště ve velké věži. Na protilehlé straně průjezdu byl vchod ke schodišti v severovýchodním křídle zámku v prostoru mezi kaplí a divadlem. Ale hlavní vstup do reprezentačních prostor zámku byl v průčelní stěně velkého druhého nádvoří. Tudy se dalo vstoupit do velkého vestibulu a jím projít do rozlehlé haly hlavního schodiště, která prostupuje výší přízemí, prvního a druhého patra. Svými dimenzemi nemá tento prostor na českých moravských zámcích sobě rovného. Připomíná monumentální a velkolepá schodiště těch největších rezidencí barokní doby. Po širokých schodech, která se větví do dvou ramen, lze vystoupit jen do prvního patra. Do horní etáže zámku pak vede boční tzv. Mramorové schodiště.

V uspořádání vnitřních prostor hlubockého zámku se tedy ozývá ledacos ze zámků z období baroka. Ostatně v baroku obvyklou řadu reprezentačních místností spojených v jedné ose situovanými dveřmi, kterými se otevírá dlouhý průhled, vytvářejí prostory mramorového sálu, velké jídelny, přijímacího a kuřáckého salonu a malé jídelny v prvním patře.

Zatímco zevnějšek zámku patří k nejčistším projevům neogotiky v českých zemích, v jeho interiérech naopak panuje značná stylová rozmanitost. I tady přicházejí gotické prvky a motivy. Protože gotika byla už tradičně pokládána za styl vhodný pro sakrální stavby, uplatnily se gotické formy výrazně v zámecké kapli. Její křídlový oltář, který je prací řezbáře J. Ptáka, byl proveden v gotickém formátu a do jeho architektury byly osazeny originální gotické reliéfy a deskové obrazy.

Ale s „gotikou“ se setkáme i v jiných prostorách zámku. Tak ve vstupním vestibulu spatřujeme krb s motivem polygonálních věžiček a cimbuří provedený dílnou Josefa Krannera. Na vestibul navazuje monumentální prostor hlavního schodiště opět bohatě prosycený gotickým tvarosloví. Ve výplních zábradlí spatřujeme gotické kružby, které obohacují i dřevěné obklady stěn. Velké arkády, jimiž se centrální prostor schodiště otevírá do přilehlých ochozů v úrovni prvního i druhého patra, končí v goticky zahrocených obloucích. Ochozy v prvním patře mají pak dokonce „gotické“ klenby. V zastropení schodišťového prostoru vidíme náznak bohatých vějířovitých kleneb v anglickém tzv. perpendikulárním stylu, pro který byly příznačné fantastické vzorce kružeb a kleneb. Uplatnění forem z této pozdní fáze anglické gotiky je však na hlubockém zámku ojedinělé, jinde již nepřichází.

Gotikou se inspirovalo i řešení několika dalších zámeckých prostor. Tak síň zámecké zbrojnice byla zastropena „gotickou“ klenbou. Gotickou kanelaci spatřujeme mimo jiné v chodbě vedoucí od zámecké knihovny okolo divadla k oratoři zámecké kaple. Nádherné prostory v prvním patře obou věží zadního zámeckého průčelí byly zastropeny způsobem připomínajícím náročně utvářené síťové klenby pozdní gotiky. „Klenební žebra“ byla ovšem provedena stejně tak jako obložení stěn ze dřeva a „klenební kápě“ pokryl naprosto negotický salonní květinový dekor namalovaný na zlaceném podkladě. V divadelním sále byly bohaté kružbové vzorce namalovány na stěnách a na stropě. Gotické tvary se tu však mísí se sladce něžným a zcela negotickým květinovým dekorem. Tedy i v těch prostorách zámku, kdy byly gotické formy uplatněny v největší míře, prolínají se vesměs s prvky gotice zcela cizím. Tato symbióza ovšem nepostrádá mimořádného půvabu.

V podstatně větší míře než tvaroslovím gotiky je utváření vnitřních prostor hlubockého zámku inspirováno interiérovou architekturou anglických aristokratických sídel doby, kdy vládla královna Alžběta I. a Jakub I. Tak jako na harrachovském Hrádku u Nechanic byla i tady vzorem a inspirací anglická renesanční kultura, jejíž reflexi na Hluboké umožnily jak osobní zkušeností a zážitky stavebníků zámku, tak i předlohy v nákladných publikacích zakoupených v Anglii a dovezených do Čech.

V sálech i komornějších prostorách zámku jsou v tomto duchu řešeny krby, bohatě řezané obklady stěn a nádherně utvářené dřevěné stropy členěné kazetováním a namnoze kryté bohatou ornamentální výzdobou. S nesmírnou náročností jsou utvářeny dřevěné obklady stěn, rámování a supraporty dveří i dveřní křídla. Obdivovat lze parkety, jejichž vzorce byly sestaveny s použitím různobarevných druhů dřev. Tak jako na anglických stavbách z let Alžběty I. a Jakuba I. byly i na Hluboké často zřizovány arkýře. Okno jsou po anglickém vzoru zasklena malými kusy skla zapuštěných v olověné síti. Tak jak to bylo v Anglii časté, jsou v oknech osazeny malované vitráže. K tomuto stylu patří i okenní závěsy z těžkých látek a kožené tlačené tapety na stěnách.