Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Utváření a výzdoba hlubockých interiérů
Utváření a výzdoba hlubockých interiérů nejsou ale inspirovány jen gotikou či anglickou renesancí. Stejně tak se tu setkáme i s odezvou baroka a rokoka. Rokokovou podobu měl původně sál veliké jídelny v prvním patře zámku, až později upravený do stávající podoby. Ostatně právě v desetiletích, kdy byl hlubocký zámek zařizován, získal v habsburské říši barokní a rokokový sloh v nábytku a utváření interiérů opět na veliké oblibě – nově vybavované prostory ve vídeňských palácích byly často zařizovány ve stylu doby Marie Terezie.
V mramorových reprezentačních sálech středoevropských rezidencí a prelatur baroka a rokoka má svůj vzor i Mramorový sál hlubockého zámku v sousedství velké jídelny. V aristokratických sídlech pozdního baroka a rokoka oblíbené „čínské“ salony mají na Hluboké nástupce v pokoji druhého patra, jehož stěny zdobí tapety s chinoiserními motivy.
Utváření zámeckých interiérů bylo tedy neobyčejně eklektické. Mísily se tu styly z různých dob. Nově zhotovené součásti vnitřního zařízení byly doplňovány originálním starobylým vybavením. Tak v knihovně hlubockého zámku byly osazeny klasicistní skříně zakoupené v Řezně. Kazetový strop knihovny pochází z hradu Schwarzenbergu v Bavorsku. Ve velké jídelně byl později použit renovovaný a doplněný renesanční strop, zakoupený údajně v Českých Budějovicích (někdy se uvádí, že pochází z Českého Krumlova). Starobylý dřevěný strop byl uplatněn i v místnosti ve druhém patře ve středovém rizalitu jihozápadního křídla zámku. Intarzované dveře v jednom ze zámeckých prostorů s vyobrazením Adama a Evy, byly na Hlubokou převezeny ze Schwarzenberského paláce v Praze na Hradčanech. V prostoru hranolové věže nad vstupním průjezdem zámku byl dokonce vestavěn velitelský můstek z válečné fregaty Schwarzenberk, pojmenované císařským příkazem na počest Felixe Schwarzenberka. Dne 9. května roku 1864 v námořní bitvě s dánským loďstvem u Helgolandu byla tato fregata vlajkovou lodí admirála Tegetthoffa, který byl spřátelen s hlubockými Schwarzenbergy, zejména s kněžnou Eleonorou.
Obdobně se na utváření interiérů podílela řada starobylých předmětů, často výjimečné historické a umělecké hodnoty. V oknech byly osazeny vzácné gotické a renesanční sklomalby. V letohrádku Kratochvíle, zbudovaném v osmdesátých letech 16. století pro Viléma z Rožmberka, byly vytrhány ornamenty zdobené a pozlacené dlaždice a byly pak následně použity k obkladům stěn ve zbrojnici i v koridorech v přízemí hlubockého zámku. Z kostela sv. Václava v Netolicích byla pro zámeckou kapli na Hluboké v roce 1847 zakoupena dvě pozdně gotická oltářní křídla z doby kolem roku 1520. Byla začleněna do nového oltáře zámecké kaple. V ložnici kněžny Eleonory v prvním patře zámku byl zavěšen gotický deskový obraz s výjevem Narození Páně, Adorací děcka a Zvěstováním pastýřům, který náleží do okruhu tvorby Mistra třeboňského oltáře. Z kaple schwarzenberského zámku v Protivíně byl na hlubokou převezen deskový obraz Madony se sv. Bartolomějem a sv. Markétou, pocházející údajně z Českého Krumlova. V tom, že do zámeckých sbírek byla začleněna a navíc často na reprezentativních místech umístěna tato gotická díla, se výrazně zračil dobový zájem o umění středověku.
Vnitřní prostory zámku se zaplnily vzácnými kusy nábytku. Snad nejproslulejší z nich je nádherný barokový sekretář středoevropského původu, jehož nohy mají podobu delfínů. Je zvěčněn klasikem rakouské literatury Adalbertem Stifterem (1805- 1868) v jeho románu Pozdní léto (Nachsommer). Ve schwarzenberském majetku se ocitl nákupem ze Stifterovy pozůstalosti.
V obložení stěn byly namnoze napevno zapuštěny rodové portréty Schwarzenberků. I když kolekce obrazů na hlubockém zámku nepatří k nejvýznamnějším součástem zdejších sbírek, nalezneme tady díla pozoruhodné hodnoty. Svojí uceleností vyniká soubor obrazů Jana Jiřího Hamiltona (1672-1787), malíře anglického původu, který zejména v letech 1709-1718 pracoval pro Adama Františka Schwarzenberka. Pobýval tehdy převážně v Třeboni, ale zúčastnil se i honů na Hluboké. Ve svých jemně provedených, barevně jasných a pestrých obrazech zachytil mj. scény parforsních honů, z nichž na nás živě dýchá dobová atmosféra života na aristokratickém sídle.
Vynikající je rozsáhlý soubor nástěnných koberců, většinou flámského původu. Jeho velkou část pořídil už v 17. století první schwarzenberský majitel hluboké Jan Adolf I. za svého pobytu ve Flandrech, kam provázel flanderského guvernéra arcivévodu Leopolda Viléma, s nímž se spřátelil. Gobelíny byly rozmístěny v různých prostorách zámku. Tak například ve vstupním vestibulu byly zavěšeny tzv. verdury se schwarzenberským znakem. Několik koberců bylo umístěno ve Valdštejnském apartmánu v druhém patře zámku, řada jich byla provizorně umístěna v oranžerii v přízemku zadní části zámku. Místo v zámeckých prostorách zaujaly cenné kusy německé keramiky, delftské fajánse, kovotepecké práce, sklo, kovové i skleněné lustry atd. Velmi bohatá je hlubocká sbírka zbraní. Její součástí jsou i zbraně pocházející ze zbrojnice mocného rodu jihočeských Rožmberků. Rožmberská děla byla umístěna v přízemku velké schodišťové haly.
To všechno ovšem tvoří v pozoruhodné symbióze jednolitý celek. V těchto interiérech byl vytvořen vskutku velkolepý a reprezentativní rámec aristokratického životního stylu. Na spoluutváření tohoto prostředí se podíleli nejen umělci a řemeslníci, ale svojí invencí nepochybně velmi výrazně i knížecí stavebníci – Jan Adolf II. Schwarzenberk a především jeho manželka Eleonora. O tom, jak si na architektonické tvářnosti svého sídla i na podobě jeho interiérů zakládali, svědčí skutečnost, že dali jak vnější podobu zámku, tak i jeho vnitřní prostory vyobrazit ve velikém souboru akvarelů, podobně jako to pro Harrachy na Hrádku u Nechanic učinil Rudolf von Alt. Hlubocký soubor, jehož listy ovšem nedosahují Altových kvalit, je prací Karla Zenkera. Tento absolvent vídeňské Akademie byl v roce 1857 ustanoven na Hluboké kustodem zámeckých sbírek a byl kněžně Eleonoře zřejmě nápomocen při úpravách zámeckých interiérů. Vedle něho měl o jejich podobu zásluhu i knížecí stavitel Daman Deworezky a bývalý učitel Josef Scheichl, který se stal zámeckým správcem. Ten také zpracoval dokonalý inventář zámeckého zařízení.
Na vybavení hlubockých interiérů se podílela řada umělců a řemeslníků. Pro Hlubokou pracoval vídeňský řezbář F. Schroth. Ohromný kus práce odvedli na Hluboké místní řezbáři Jan Vondruška († 1859) se svým synem, Jakub Zeiner, J. Pták, Josef Leitgeb z Budějovic, Pešina z Hluboké, Tomaschko ze Záblatí u Prachatic a Vačkář. Štukatérské práce na Hluboké prováděli Italové Silvestri a Pelegrini a pražský štukatér italského původu Fr. Pegrassi.
V síních a místnostech zámku byla zavěšena řada rodových portrétů. Tak nad mramorovým krbem v zámecké knihovně byl umístěn veliký obraz kardinála Friedricha Schwarzenberka od Friedricha Amerlinga (1803-1887). Dílem vídeňského malíře Franze Schrotzberga (1811-1889) je obraz knížete Jana Adolfa II. Schwarzenberka, osazený nad krbem v Ranním salonu. Schrotzberg maloval i kněžnu Eleonoru, jejíž oválný portrét byl umístěn v Přijímacím salonu. Později byl na témže místě do dřevěného obložení nad krbem osazen portrét kněžny Eleonory, který přímo na hluboké provedl vídeňské malíř Hans Makart (1840-1884). Podle vzpomínek pamětníků Makart při práci na něm zapomněl na svou audienci u císaře. Vzpomněl si až tehdy, když již žádný pravidelný vlak do Vídně nemohl stihnout. Kněžna Eleonora pro něj telegraficky objednala zvláštní vlak a díky tomu se Makart ocitl v císařově audienční síni včas. Vídeňský malíř Gläser namaloval květinami pokryté výplně na stropě v ložnici, v oblékárně kněžny Eleonory a na „klenbách“ v tzv. kabinetu a v čítárně (z r. 1854) – v okrouhlých prostorách obou věží zadního zámeckého průčelí.
Na Hluboké se ocitla i mramorová alegorie Dunaje, dílo slavného mnichovského sochaře Ludwiga von Schwanthalera (1802-1848), umístěná kdysi v zimní zahradě. Pro hlubocký zámek pracovala dílna Josefa Krannera (1801-1871), jenž se později jako stavitelský mistr podílel na budování vídeňského Votivního kostela a v roce 1861 mu byla svěřeno restaurování pražské katedrály sv. Víta. Na hlubokou dodal Kranner v roce 1848 mramorový krb do Ranního salonu, krb do vstupního vestibulu a veliký schwarzenberský znak osazený na čelním průčelí vstupní věže. Kamenné prosklené galerie po obou stranách prvního nádvoří zámku provedl krumlovský kameník Josef Gauner a protivínský Václav Semotam.
Velká pozornost byla věnována praktickým potřebám knížecí rezidence. K těm patřilo zásobování vodou. Už starý hlubocký hrad měl hlubokou studnu a užitková voda byla na zámek od 16. století tažena z Vltavy. Stávající budova vodárny u Vltavy nese letopočty 1735 a 1822. V době neogotické přestavby zámku byla na nízkém pahorku v parku před vstupním průčelím zámku zbudována neogotická vodárenská věž a u ní byl zřízen vodojem. Vytápění vnitřních prostor zámku bylo alespoň v některých případech, zejména v reprezentačních síních prvního patra, zajištěno teplovzdušným topením, jehož kanály vyúsťovaly v podlahách, v obložení stěn či ve falešných krbech.
I když architektura hlubockého zámku navenek vzbuzovala dojem „pevnosti“, vnitřní prostory zámku byly řešeny s využitím moderního technického komfortu. Jsou bohatě naplněny světlem, pronikajícím do nich velikými okny, a navíc byly bohatě zařízeny. Pobyt v nich tak byl příjemný a pohodlný a zároveň interiéry vytvářely velkolepé prostředí pro společenský život v době, kdy tu sídlili knížecí majitelé zámku a přijímali své návštěvy.
Zámek na Hluboké, a to jak jeho architektura, tak i interiéry, zjevně vyjadřují výjimečné postavení schwarzenberského rodu – jeho pozici, moc, bohatství a starou tradici. Pozornost příchozího upoutá už ohromný schwarzenberský erb vytesaný do kamene v dílně Josefa Krannera a osazený na nápadné místo nad arkýřem vstupní věže zámku. Ohromná a těžká vrata zámku mají veliké kovové kliky z budějovické dílny Jana Stegmanna v podobě schwarzenberského erbovního znamení – havrana klovajícího hlavu Turka. Schwarzenberská erbovní znamení vyřezaná ve dřevě Josefem Leitgebem z Českých Budějovic spatřujeme i v horní části vrat. Erbovní znamení Schwarzenberků tu všude přicházejí nesčetněkrát – na průčelní vstupní frontě ve druhém nádvoří a na gobelínech ve vestibulu. Velký schwarzenberský erb od vídeňského řezbáře F. Schönthalera z roku 1856 je umístěn ve velké schodišťové hale nad vchodem do zámecké knihovny. Ve schodišťové hale byly rozvěšeny veliké podobizny členů schwarzenberského rodu. Ve vestibulu i schodišťové hale byl tak oslaven schwarzenberský rod, jeho starobylost a tradice. Tu vyjadřují i početné rodové podobizny v sálech i menších prostorách zámku. Velký soubor rodových portrétů byl osazen do bohatého obložení Ranního salonu, který patří k největším a nejskvostnějším prostorám na Hluboké. Starobylost zámku vyjadřuje dlouhá řada erbů jeho někdejších majitelů, umístěných na skříních v rozlehlém sále zámecké knihovny. Konečně střed zámecké zbrojnice zaujal odlitek Costenoblovy sochy Adolfa Schwarzenberka z vídeňského Arsenálu. Zde byl oslaven člen rodu, který zvítězil roku 1598 nad Turky v bitvě u Rábu a zasloužil se o obohacení schwarzenberského erbu o havrana klovajícího hlavu Turka. Hlubocký zámek tak na mnoha místech dává najevo, že byl stavěn a zařizován jako apoteóza schwarzenberského rodu. V téže době, roku 1853, byla ostatně ve Vídni skvostně vytištěna veliká a bohatě vybavená publikace F. Stohla Ahnen-Saal der Fürsten zu Schwarzenberk. I v ní je, tentokrát v knižní podobě, oslavena starobylá posloupnost a tradice knížecího rodu Schwarzenberků.
