Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • по-русски

Obsah

Úvodem

Vedle harrachovského Hrádku u Nechanic patří k nejvýraznějším projevům inspirace anglickou kulturou v českých zemích zámek Hluboká v jižních Čechách. Rozsahem a velkolepostí se s ním z nových aristokratických rezidencí v celé habsburské říši mohla měřit snad jen liechtensteinská Lednice.

Dnešní tvářnost zámku na Hluboké je spjata s osobou knížete Jana Adolfa II. Schwarzenberka (1799-1888) a jeho manželky Eleonory (1812-1873). Členové rodu Schwarzenberků, kteří v dějinách habsburské monarchie mnohokrát zaujímali významné postavení, dosáhli v generaci Jana Adolfa II. vskutku vrcholných met. Bratr Jana Adolfa II. Felix (1800-1852) působil v diplomatických službách v Londýně u dvora krále Jiřího IV., v Petrohradě, Paříži a v Berlíně. V listopadu roku 1848 dokonce stanul v čele vlády habsburské monarchie. Friedrich (1809-1885), bratr Jana Adolfa II. a Felixe, nastoupil životní dráhu ve službách církve. V roce 1835 se stal arcibiskupem v Salcburku, v roce 1842 kardinálem, od roku 1850 byl arcibiskupem pražským.

Jan Adolf II. Schwarzenberk se narodil na samém sklonku 18. století v roce 1799 jako syn Josefa ze Schwarzenberka (1769-1833) a jeho manželky Pavlíny z Arenbergu (1774-1810). Jeho rozhled podstatně rozšířily četné zahraniční cesty a pobyty. V roce 1819 navštívil Francii a v letech 1822 a 1825 Itálii. V roce 1825 se účastnil korunovace krále Karla X. ve Francii. Svou cestu prodloužil do Británie, kde kromě pobytu v Londýně i hodně cestoval. Uviděl krajinu ve Skotsku a ve Walesu a navštívil některá aristokratická sídla. Mezi jiným si prohlédl proslulý park vévody z Buckinghamu ve Stowe, už svou polohou na něj udělat veliký dojem zámek Warwick, zavítal na zámek Kenilworth, který znal už z díla Waltera Scotta. Ve Skotsku si prohlédl zámek Inveraray. Jeho stavbu z let 1743-1758 navrhl architekt Roger Morris podle skic sira Johna Vanbrugha, nedlouho poté byly v osmdesátých letech 18. století zařízeny interiéry. Na vnějších fasádách zámku s hrotitými okny, nárožními věžemi a cimbuřím je zjevná inspirace středověkou architekturou. Jan Adolf II. Schwarzenberk si ve svém deníku poznamenal, že zámek byl postaven v „napolo gotickém stylu“. Zámek Droumont Castl mu svou polohou připomněl Hlubokou. Navštívil dále hrad v Edinburghu, zámky Alnwick a Ruby Castle. Fonthill Abbey – sídlo v gotickém stylu – na něj nezapůsobilo příznivým dojmem, vyjádřil se o něm jako o „bláznovství“. Zato obdivoval zámek Long Leed a jeho park, stejně tak jako zámek Blenheim.

V průběhu své cesty si prohlédl uhelný dům v Newcastlu, navštívil Stonehenge, univerzitu v Oxfordu, přístav a doky v Portsmouthu, velmi se zajímal o parní stroje, výrobu a obrábění kovů a o nové vynálezy. Mnohé v Británii zapůsobilo na Jana Adolfa velikým dojmem. Poznání tamních hospodářských, společenských i kulturních poměrů významným způsobem ovlivnilo jeho životní dílo.

Dne 23. května 1830 se Jan Adolf II. ve Vídni oženil s Eleonorou, dcerou Morice Josefa knížete Liechtensteina a Marie Leopoldiny, rozené Esterhazy. Kněžna Eleonora byla proslulá svou krásou i duchovními zájmy. Nechyběl jí ani životní temperament – tím se lišila od svého spíše střízlivého a rozvážného manžela. Jeho životní postoj u ní mnohdy vzbuzoval netrpělivost, jak na to vzpomíná Karel Schwarzenberk ve svých dějinách knížecího rodu. Ve vídeňské společnosti své doby zaujala Eleonora prominentní místo. Divadelní představení, slavnosti a plesy pořádané ve schwarzenberském paláci byly vždy velkou společenskou událostí. Výrazně se podílela i na činnosti řady humanitárních spolků a zařízení. Nemalá míra Eleonořiny překypující energie nalezla své uplatnění při velkorysé přestavbě hlubocké knížecí rezidence.

Správu nad ohromným rodovým majetkem převzal Jan Adolf II. poté, co 19. prosince roku 1833 zemřel jeho otec. I v této době vykonával služby v zájmu monarchie. Tak když v roce 1835 nastoupil na trůn nový císař Ferdinand, byl Jan Adolf vyslán oznámit to na pruském královském dvoře. V červnu roku 1838 se jako zvláštní vyslanec zúčastnil slavné korunovace britské královny Viktorie. V Londýně se 15. června Schwarzenberk setkal s britským ministrem zahraničí lordem Palmerstonem. Den poté ho v Buckinghamském paláci přijala samotná královna Viktorie. Během londýnského pobytu se Schwarzenberk a jeho manželka zúčastnili společenského života a setkali se s řadou významných osobností. Dne 27. července byl Schwarzenberk znovu přijat královnou a oba manželé potom podnikli cestu, během níž spatřili řadu aristokratických sídel. Pátého září byl Schwarzenberk spolu s knížetem Windischgrätzem a hrabětem Erdödym opět přijat královnou a v zápětí na to z Anglie odcestoval. Navštívil Paříž, projel Francií a Švýcarskem.

Kromě rozsáhlého majetku v Čechách vlastnila krumlovsko-hlubocká větev Schwarzenberků statky v Bavorsku, Štýrsku, Salcbursku a Rakousku. Události roku 1848 ovšem do poměrů na schwarzenberském dominiu velmi výrazně zasáhly. Tehdejšími reformami se pozemkové vlastnictví schwarzenberské primogenitury v Čechách ztenčilo na 178 000 hektarů, ve Štýrsku jim mimo to náleželo 22 945 hektarů. Na druhé straně se odhaduje, že formou reluice obdrželi Schwarzenberkové 2,2 milionu zlatých, tedy ohromnou sumu, která mohla být investována do hospodářství i do stavební činnosti.
Na všechny převratné změny musela reagovat i správa schwarzenberských panství. Jan Adolf II. se tehdy osvědčil jako schopný a rozvážný hospodář. Zkušenosti získané na svých cestách neváhal zavádět i na rodových statcích. Na nich se začalo s pěstováním nových hospodářských plodin – cukrovky, řepky olejné a bobu. Pozoruhodné novinky byly uplatňovány v lesním hospodářství, v rybníkářství i v chovu užitkových zvířat, kde byla zaváděna nová, výnosnější zušlechtěná plemena, zejména ovcí a hovězího dobytka. Velká péče byla věnována i chovu koní. Starý způsob trojpolního hospodářství na schwarzenberských velkostatcích ustoupil novým moderním metodám. Drenážemi byly vysoušeny bažiny na třeboňském panství, a tak zúrodňovány ve výnosné louky. Rozvíjelo se průmyslové zpracování produkce schwarzenberských velkostatků. V Postoloprtech byl v roce 1852 zřízen nový knížecí cukrovar. Tamtéž byl zušlechťován i žatecký chmel. Nově byly přestavovány a rozšiřovány provozy schwarzenberských pivovarů – v Třeboni, v Českém Krumlově a v Protivíně. Nové budovy protivínského pivovaru projektoval D. Deworezky – stejný architekt, který se podílel i na výstavbě hlubockého zámku.

Vědeckou analýzou půdy, surovin a výrobků se měla zabývat výzkumná stanice v Lovosicích. Lovecké muzeum na zámku Ohrada u Hluboké, zřízené v roce 1841 nadlesním V.Špatným, mělo přispět jak k prohloubení znalostí v oblasti lesního hospodářství, tak i k jeho zkvalitnění. Výstava uspořádaná na Ohradě u Hluboké v roce 1868 měla ukázat vyspělost schwarzenberského hospodářství. Na velkostatcích a v podnicích schwarzenberského rodu byly zaváděny nejnovější technické vymoženosti – nechyběly tu moderní stroje a zařízení včetně lokomobil a parních strojů.

Velký zájem věnoval Jan Adolf II. Schwarzenberk zlepšení dopravních poměrů. Zasazoval se o výstavbu dráhy Františka Josefa I. (z Plzně přes České Budějovice do Velenic), od níž právem očekával oživení jihočeského hospodářství. Podporoval také snahy budějovického podnikatele Vojtěcha Lanny o splavnění Vltavy, které bylo důležité i pro finanční zhodnocení dřeva těženého ve schwarzenberských lesích na Šumavě. A zároveň byl Jan Adolf II. činný v mnoha finančních a hospodářských ústavech a korporacích.

V době Jana Adolfa II. a jeho syna a nástupce Adolfa Josefa (1832-1914) reagovala schwarzenberská správa velmi pružně na nové poměry a podněty zaváděním mnoha progresivních způsobů a metod. Výsledkem činorodé aktivity Jana Adolfa II. bylo, že soubor schwarzenberských panství byl proměněn v moderní velkostatek spjatý s vlastními zpracovatelskými podniky. Hospodářské dílo Jana Adolfa II. ze Schwarzenberka navazující na starší tradici rožmberské a vlastní rodové správy bylo nepochybně jedinečné a v celé soudobé Evropě bylo možné najít jen málo srovnatelného. Přitom však schwarzenberský velkostatek i průmysl, jehož výrobní potenciál byl nemalý, zůstával stále v harmonickém vztahu s okolním prostředím. Poměry na schwarzenberských panstvích i v této době průmyslové revoluce, která se jim nevyhnula, zůstávaly přes všechny změny dál v podstatě konzervativně patriarchální. Z toho plynula až příslovečná sociální stabilita na schwarzenberských panstvích. Mnohé ze života na jihočeském schwarzenberském dominiu zachytil katolický farář Jindřich Šimon Baar (1869-1925) v románu Jan Cimbura. Hospodářské inovace prosazované knížecí správou posuzoval ovšem s velikou skepsí. Dával je do kontrastu s jím obdivovanou konzervativností českých sedláků. 

Před začátkem první světové války náleželo ke schwarzenberskému majetku v jižních Čechách sedm fideikomisních panství o rozloze 315 000 jiter, čtyři svobodné statky o rozsahu 45 000 jiter, 12 zámků, 95 dvorců, 12 pivovárů, 2 rafinerie cukru, 22 pil a grafitové doly. Na schwarzenberských statcích bylo na 5 000 rodin řemeslníků a ve shcwarzenberských službách bylo mnoho set zaměstnanců, služebníků a úředníků. Kníže byl patronem 73 farností s 87 kostely. Ohromné bohatství krumlovsko-hlubocké větve schwarzenberského rodu i činorodá hospodářská aktivita byly základnou, bez níž by velkorysá výstavba rodové rezidence na Hluboké v době Jana Adolfa II. nebyla myslitelná. Přesto, že náklady nepochybně snižoval materiál z vlastních zdrojů i levná pracovní síla, dosáhly při velkoleposti hlubockého podniku tak závratné výše, že pohlcovaly velkou část výnosu ohromného schwarzenberského dominia. 

Zámek na Hluboké byl ovšem jen jedním z mnoha, které schwarzenberské primogenituře patřily. Jako rezidence sloužily mimo jiné i zámky v Českém Krumlově, v Třeboni či v Libějovicích. Rozhodnutí učinit velkou přestavbou nové hlavní sídlo rodu z hlubockého zámku padlo patrně díky jeho poloze. V době mládí Jana Adolfa II. měl hlubocký zámek podobu, kterou mu dala barokní přestavba provedená za Adama Františka Schwarzenberka podle návrhů Pavla Ignáce Bayera a Antonína Eduarda Martinelliho. Předchůdcem barokního hlubockého zámku byl ovšem gotický hrad založený už ve 13. století a v následných dobách mnohokrát přestavěný. Zatímco zámek v Třeboni ležel ve městě a zámek v Českém Krumlově se nad městem vypínal, hlubocký zámek ležel v podstatě v izolované poloze na vysokém návrší zdvihajícím se nad zákrutem Vltavy na samém okraji českobudějovické pánve. Jeho poloha tak byla neobyčejně dominantní. Z oken horních pater zámku a z jeho věží se otevíraly poutavé výhledy do krajiny. A naopak díky této krajinné situaci byl hlubocký zámek zdaleka viditelný. Už sama jeho poloha vyjadřovala takřka „královské“ postavení schwarzenberského rodu v jižních Čechách. Tím nemohl Hluboké konkurovat žádný ze schwarzenberských zámků