Navigace
Výběr jazyka
Obsah
|
Dějiny starší rodové větve |
|
Kníže Josef Jan ze Schwarzenberku (1769–1833) nastoupil vládu po svém otci Janovi Nepomukovi v roce 1789 a ujal se řízení správy majetku starší větve rodu, to je vévodství Český Krumlov, panství Chýnov, Protivín, Třeboň, Vimperk, pražských statků a pražského majetku, panství v severozápadních a středních Čechách (Lovosice, Postoloprty a další) a panství a majetku v zahraničí (Rakousko, Německo). Stejně jako jeho otec nepřijal významnější funkce u císařského dvora. Uskutečnil poslední nákupy panství a statků: panství Prášily a statku Dobrá Voda na Sušicku (1799), panství Dlouhá Ves a sousedních statků Budašice a Stupná (1800), panství Libějovice (1801) a statku Čachtice (1801), statků Boreč a Vchynice (1802, připadly k Lovosicím), panství Citoliby a statky Divice a Solopysky (1802), statky Lenešice a Domoušice (1802), v roce 1802 koupil také statek zrušeného kláštera klarisek v Českém Krumlově a nakonec v roce 1812 statek Nečemice a dům v Praze. Během správy majetku knížetem Josefem došlo v Evropě k význačným událostem (napoleonské války, roku 1806 zánik římsko-německé říše, čímž schwarzenberský rod ztratil suverenitu na německém území) i k řadě důležitých a zajímavých opatření na jeho majetku, z nichž je třeba uvést zejména dokončení stavby Schwarzenberského plavebního kanálu, založení lesnické školy ve Zlaté Koruně (1800) a založení hospodářského ústavu v Českém Krumlově (1801), na němž se odborně vzdělávali budoucí úředníci schwarzenberských i jiných velkostatků, byly uspořádány známé archívy na celém rodovém majetku. Josefova manželka Paulína, rozená z Arenberku (1774 – 1810) byla autorkou četných leptů, znázorňujících některé rodové zámky, přírodní jevy a jiné zajímavosti v majetku Schwarzenberků. Zahynula tragicky v roce 1810 na plese v Paříži, pořádaném jejím švagrem Karlem Filipem I. na počest zásnub císaře Napoleona s habsburskou princeznou Marií Luisou. Na plese vypukl obrovský požár a kněžna Paulína zde zahynula. Kníže Josef Jan měl šest dcer a tři syny, z nichž nejstarší (Jan Adolf II.) byl jeho nástupce a věnoval se správě rodového majetku, druhý (Felix) procházel vojenskou a diplomatickou kariérou a třetí (Bedřich) byl duchovním. Za Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku (1799–1888) prodělala jeho panství, jímž se po roce 1848 začalo říkat velkostatky, velké změny. Se zrušením poddanství přestaly existovat i vrchnostenské úřady. Vznikly úřady státní a svých povinností vůči dosavadní vrchnosti bylo zbaveno na 230 000 poddaných. Kníže Jan Adolf II. se zajímal o národohospodářské otázky a na svůj majetek přenesl i obecné a praktické snahy o modernizování a vědecké řízení velkostatků. Bylo tomu tak na úseku zemědělské výroby (meliorace, nové plodiny, chovný skot, hnojení, pokusnictví – činnost hospodářských radů Horského a Hanuše), lesnictví (zařízení lesů, hospodaření podle dlouhodobých plánů – lesmistři Heyrovský a Hojdar), rybníkářství (ředitel Šusta), pivovarnictví dobývání tuhy atd. V roce 1837 byl kníže Jan Adolf II. spolu se svojí manželkou Eleonorou pověřen císařem Ferdinandem V. čestnou diplomatickou misií za Habsburskou říši a to návštěvou korunovace anglické královny Viktorie. Později po návratu z Anglie byl z podnětu jeho manželky Eleonory ze Schwarzenberku rozené z Liechtensteinu (1812 –1873) přestavěn starý hlubocký barokní zámek do podoby, jakou známe dnes. Přestavba hlubockého zámku započala v roce 1840 a poslední úpravy skončily v roce 1872. Jeho první bratr Felix ze Schwarzenberku (1800–1852) si zvolil za své životní povolání vojenskou službu. Stal se důstojníkem a od roku 1824 působil v diplomatických posláních (mimo jiné byl roku 1825 vojenským přidělencem rakouského vyslanectví v Petrohradě, odkud byl na zákrok carské vlády odvolán). V roce 1831 se vrátil k vojenské službě a zastával různé funkce v zahraničí. Roku 1848 ho císař povolal do Olomouce, kde byl jmenován ministerským předsedou. Vzor panovníka své doby viděl v Ludvíku Napoleonovi a v tomto smyslu působil i na mladého císaře Františka Josefa I., kterého v březnu 1849 přiměl, aby rozpustil říšský sněm. Vůči Prusku postupoval dosti energicky, avšak doma měl politické odpůrce. Druhý bratr Jana Adolfa II. Bedřich ze Schwarzenberku (1809–1885) se stal již ve svých 26 letech arcibiskupem solnohradským, roku 1850 byl jmenován arcibiskupem pražským. Stal se známým svým vystoupením na koncilu vatikánském v roce 1862 proti dogmatu o papežově neomylnosti. Podporoval činnosti Jednoty k dostavění chrámu sv. Víta a přičinil se o to, že byl chrám k tisícímu jubileu pražského biskupství 1873 důstojně obnoven, takže se potom mohlo pokračovat v jeho další výstavbě. Nástupcem Jana Adolfa II. se stal jeho syn Adolf Josef (1832–1914), který se vedle správy rodového majetku věnoval i politické činnosti v říšské radě jako poslanec za některé šumavské okresy. Se svojí manželkou Idou rozenou princeznou z Liechtensteinu oslavil v roce 1907 zlatou svatbu na zámku Hluboká. Oslava zlaté svatby proběhla ve dvou oslavách, menší se konala v prostorách zámecké knihovny a větší potom ve schwarzenberské jízdárně, dnešní Alšově Jihočeské galerii. Jeho syn a nástupce Jan ze Schwarzenberku (1860–1938) musel řešit složité poměry, které nastaly na jeho majetku po první světové válce v souvislosti s realizací zákonů o pozemkové reformě. Výsledky pozemkové reformy na majetku primogenitury, která byla dokončena v roce 1931: zcela vyvlastněny byly velkostatky Citoliby, Dlouhá Ves – Prášily, Jinonice, Mšec, Netopíce a Třeboň, podstatně zmenšeny byly četné další velkostatky (70 dvorů, 27 revírů, části 19 revírů, pivovar, lihovar, dvě cihelny, vápenky, cukrovar, rybníky a další majetek). Nastala druhá světová válka a krátce před jejím počátkem se ujal správy rodového majetku JUDr. Adolf ze Schwarzenberku (1890–1960), který se v roce 1939 uchýlil do zahraničí a již se do Československa nevrátil. Majetek mu roku 1940 zabavila německá tajná státní policie a poměry v našem novém státě tomu chtěly, aby se mu zpět již nedostal. |
