Třeboňský zámek v krajině dvojího nebe

  • Fyzická náročnost: Lehké
  • Občerstvení: Na třeboňském náměstí i v areálu zámku
  • Vhodné pro vozíčkáře: Ano

Třeboň rožmberská, Třeboň schwarzenberská, Třeboň lázeňská, Třeboň líbezná, poklidná i životem kypící. Městu dominuje renesanční zámek obklopený rozlehlým anglickým parkem, vystavěný pod hrází rybníka Svět, na jehož nádvořích ještě dnes řinčí zbraně rytířů i kavalírů, ale také zní hudba doprovázející lehké kroky tanečníků. Třeboň je lék pro duši i tělo - a na zámku to všechno začíná...

Na místě dnešního zámku stávala pravděpodobně od poloviny 14. století vodní tvrz pánů z Landštejna, jíž roku 1366 zdědili Rožmberkové. Ti se zároveň zasloužili o nadaci města, jaké se dostávalo královským městům - opevnění kamennou hradbou s příkopem, pořádání výročních trhů a dovoz soli. Zanedlouho se tak město i s bažinatým okolím stalo téměř nedobytným místem, jemuž zásluhou nových majitelů nechyběl klášter, pivovar či špitál. Zároveň došlo k přebudování panského sídla na mohutný hrad, nejspíše pravidelného oválného půdorysu, který tvořily hradby a časem i tři paláce a dvě věže. Součástí hradu byly obytné místnosti, velký sál, kaple, pokoje fraucimoru i vnější pavlače.  Význam města ještě vzrostl, když se v jeho okolí začaly zakládat rybníky, které obdivují turisté dodnes a v současné době probíhají snahy o jejich zápis na seznam UNESCO.


Hlavním podnětem pro zahájení rozsáhlých přestaveb panského sídla v renesančním stylu byl velký požár, který postihl Třeboň v roce 1562 a kterému padlo za oběť čtyřicet osm domů i část zámeckého komplexu. Nedlouho poté se na zámku rozeběhly nákladné stavební práce podle návrhů a pod dohledem rožmberského architekta italského původu Antonia Ericery Vlacha. Tehdejší majitel, Vilém z Rožmberka, město navštěvoval pravidelně, ale většinou jen na pár dní, když tudy projížděl za příbuznými, nebo cestoval dále za diplomatickými úkony. Několikrát v Třeboni také nalezl útočiště před morem a uchýlil se tam k odpočinku po prodělané nemoci. Četnost jeho návštěv na Třeboni stoupla v jeho zralém věku v souvislosti s budováním rybniční soustavy, ale i pobytem věhlasných alchymistů, jakými byli John Dee a Edward Kelly.


Když český místokrál Vilém z Rožmberka roku 1592 skonal bezdětný ve svém paláci na Pražském hradě, přešlo rodové dědictví, včetně obrovských dluhů, na jeho mladšího bratra Petra Voka z Rožmberka, dosud sídlícího na mládeneckém sídle v Bechyni. Ve stavovské společnosti byl poslední Rožmberka znám spíše jako intelektuál, milovník žen, sběratel knih, uměleckých předmětů a nejrůznějších kuriozit. Ač za svého života nedosáhl velkých politických postů, po převzetí majetku se projevil jako rozvážný a zdatný hospodář. Ačkoliv se však Petr Vok snažil ze všech sil uchovat rodový majetek v ucelené podobě, na nátlak věřitelů byl donucen k prodeji některých okrajových panství. Po smrti své jediné manželky Kateřiny z Ludanic se Petr Vok s těžkým srdcem rozhodl v roce 1601 prodat i starobylé rodové sídlo v Českém Krumlově s celým panstvím císaři Rudolfovi II. Následujícího roku tajně opustil krumlovské brány a odstěhoval se do Třeboně. Zdejší zámek, obohacený nově o Vokovu knihovnu, umělecké sbírky a rodový archiv, mu zajišťoval veškeré pohodlí i ochranu.  Zámecká rezidence doznala po roce 1598 i četných stavebních změn za přičinění Domenica Comety z Eckthurmu. S Petrem Vokem se na Třeboň přestěhovalo více než sto čtyřicet osob, které patřily k rožmberskému dvoru. Třeboň se v závěru života posledního vladaře domu rožmberského stala i místem čilého, avšak utajeného, diplomatického ruchu v nastalém období náboženských rozepří. K vzrušujícímu ovzduší konspirace patřili tak i kurýři, kteří přinášeli na třeboňský zámek důvěrná, mnohdy šifrovaná sdělení z Moravy, Slezska, Rakouska, Uher i Říše.


Petr Vok z Rožmberka zemřel v listopadu 1611 přímo na třeboňském zámku a jeho tělo bylo počátkem února 1612 pochováno v rožmberské hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyšším Brodě, nedaleko rodového hradu v Rožmberku nad Vltavou. Záhy zemřel i jediný případný dědic, bezdětný Vokův synovec Jan Zrinský ze Serynu, syn Evy z Rožmberka. Majetek následně připadl smluvním dědicům, evangelickým Švamberkům, za nichž se Třeboň stala opěrným bodem stavovských vojsk. Vyhladověné město roku 1622 kapitulovalo, panství připadlo Habsburkům a vybavení, včetně uměleckých sbírek, bylo odvezeno na Hlubokou, do Uherčic a do Prahy.


Teprve roku 1660 se panství ujímají Schwarzenbergové, kteří si až do 19. století budovali rozsáhlá dominia v severozápadních a jižních Čechách. Třeboň se pro knížecí rod navíc stala jejich srdeční záležitostí, neboť byla jejich prvním oficiálně drženým českým statkem. Na konci 18. století bylo nedaleko zámku zřízeno i jedno z mnoha rodinných pohřebišť, tehdy ještě v kryptě hřbitovního kostelíka na okraji rybníka Svět. Zanedlouho však došlo k výstavbě nové rodové majestátní rodové hrobky v neogotickém slohu. Ač nebyl třeboňský zámek rezidenčním sídlem Schwarzenbergů, stal se místem pro setkání členů rodu v rodinné atmosféře, jako tomu bylo v letech 1895 až 1922 při oslavách svátků vánočních.


Tipy na výlet

Ve zdech zámku Červená Lhota plyne život již 600 let. Zámek během této doby několikrát výrazně změnil svoji tvář. Poprvé to bylo krátce po roce 1530, kdy zdejší...

Zámek Kratochvíle - stavba, která nemá v Čechách druhé poloviny 16. století obdoby. Je výrazem okázalé velkorysosti předního velmože království Viléma z Rožmberka. Ve...

Klášter cisterciáků ve Zlaté Koruně si díky své poloze v hlubokém vltavském údolí udržel mnoho z původní atmosféry i po odchodu řádu roku 1785. Je dnes pokládán za jeden...